Vědět jak nejlíp na to je nad všechno světa zlato

Z mého tajného deníčku (Nejhorší den mého života)

8. února 2013 v 8:00 | Hermiona G. |  Povídky
Milý Deníčku,
Dneska Nebelvír vyhrál ve famfrpálu. Ron byl skvělý, pochytal všechny střely. Samozřejmě se pořádal oslavný večírek, bez něj by to nešlo. Chvílí jsem se hádala s Harrym, protože jsem si myslela, že provedl něco, co neudělal. Naštěstí mi to dokázal a připomněl, co jsem provedla (Díky mě byl Ron členem družstva a ja byla ráda, že mu to Harry neřekl).
Rozhodla jsem se, dneska mu řeknu, co k němu cítím, pár náznaků už jsem udělala, ale on je nechápal. Přišla jsem do společenské místnosti a nemohla ho najít. Musela jsem se pořádně podívat kolem sebe a viděla něco, co můj mozek odmítal, proto jsem si ho nevšimla dříve. Můj Ron se líbal, před celou společenskou místností s Ní, s Levandulí Brownovou. Nevěřila jsem svým očím, Ron, který nadával Ginny když se s někým políbila, se velice odvážně líbal s Levandulí. V tu chvíli jsem na minutu zmrzla na místě.
Jakmile jsem se vzpamatovala, cítila jsem, jak se mi do očí linou slzy. Otočila jsem se a vylezla otvorem v portrétu, utíkala jsem a schovala se v první prázdné místnosti, kde jsem si myslela, že mě nikdo hledat nebude. Snažila jsem se odreagovat, myslet na něco jiného. Vytáhla jsem hůlku a použila první kouzlo, které mě napadlo. "Avis" A hned kolem mě létalo hejno ptáčků. Pozorovala jsem je a myslela na jejich život, ne na svůj, ten byl teď moc temný.
Najednou se otevřely dveře. První co jsem uviděla byly černé rozcuchané vlasy a po té ty křiklavě zelené oči schované za brýlemi. Byl to můj nejlepší kamarád, kterému můžu říct vše. Harry mě uviděl a přešel místnost ke mně. Byla jsem mu vděčná, schoulila jsem se mu do náruče a plakala. Mám dojem, že jsem se mu svěřila, že vím, jak se cítí, když vidí Deana s Ginny.
Opět se rozletěly dveře a nebudeš mi věřit, kdo v nich stal. Samotný důvod mého myšlenkového rozpoložení a důvod mé existence a v objetí držel jí. Levandule pronesla něco v tom smyslu "Tady už je obsazeno Lonánku." A šla na něj počkat za dveře. Ron se začal přibližovat, a zeptal se "Co je to za ptáky?" Já byla schopná zareagovat pouze jedním slovem. "Oppugno". Ptáčci na Lonánka zaútočili a začali ho klovat do rukou a snažili se i do obličeje čemuž se úspěšně bránil. Vyběhl ven, zmateně se na mě podíval a zavřel dveře.

Promiň, že už končím, ale nemám sílu psát dále. Už takhle jsem tě celý smáčela. Tak zase někdy až se budu potřebovat svěřit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdyby jste se mohli rozhodnout stát se kouzelníkem/čarodějkou, šli byste do toho?

Ano!!!! Samozřejmě, po ničem jiném netoužím :) 92.9% (13)
Asi ano, ale váhal/a bych 7.1% (1)
Spíše ne 0% (0)
Ne!!! kouzlení je velice nebezpečné, do tohoto rizika bych nešel/nešla 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama